Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čertova kuchyně (z Jičína)

15. 12. 2009
Rozhodl se jednou čert, že půjde na svět a přivede odtud tolik hříšných duší, že budou v nebi až závidět. Přišel také do jičínského kraje - ve dne se před lidmi ukrýval, protože by ho byl každý poznal, teprve za soumraku putoval od vesnice k vesnici a pásl po lidských duších. Ale sotva doznělo klekání, lidé zašli do svých domovů a nikdo se venku neukázal. I usmyslil si čert, že vpadne do pokojných domů za noci a ze spánku lid odnese. Ale chtěl-li někde překročit práh, bylo mu jakoby vstoupil na nůž. Každý práh byl poznamenán svěcenou vodou, a tak zlý duch neměl nikde do stavení přístupu.
Obrazek
Proto rozhněván došel do hlubokých Prachovských skal. Vzal do ruky kámen, stiskl jej tak silně, až se mu v dlani vznítil. Založil oheň a hřál se teplem, jaké mu na světě tolik scházelo. Pak hledal, kde by si odpočinul. Kameny byly tvrdé i pro ďáblovo tělo, proto se ohlížel po silném stromu, v jehož větvích by se skryl a jeden mrzutý den přespal. Nedaleko odtud našel mohutnou jedli. Vylezl na ni a znaven dlouhou, marnou poutí usnul.
Šel tudy člověk a sbíral jahody. Jakmile spatřil na stromě ďábla, pokřižoval se a zvolal: „Pánbůh s námi a zlé pryč!“ Čert procitl, zařval, až se skály třásly, a v ohni a blescích zmizel.
Ale strom, na kterém seděl,, se zkřivil pod jeho tíží v podivný tvar. Kmen nad kořenem se prohnul v podobu podkovy, ale výše se opět pial rovně do značné výše. Dlouho stával na krajním skalisku tento mohutný, zvlášť křivý strom. Nikdo neměl odvahy jej skácet. Až jednou, za prudké bouře byl sražen bleskem. Spálené místo, kde si čert topil, bylo dlouho také vidět a lidé si vyprávěli, že prý si tu vařil.
Těmto místům od nepaměti lid říká Čertova kuchyně.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář