Čertova kuchyně (z Jičína)
15. 12. 2009
Rozhodl se jednou čert, že půjde na svět a přivede odtud tolik hříšných
duší, že budou v nebi až závidět. Přišel také do jičínského kraje - ve
dne se před lidmi ukrýval, protože by ho byl každý poznal, teprve za
soumraku putoval od vesnice k vesnici a pásl po lidských duších. Ale
sotva doznělo klekání, lidé zašli do svých domovů a nikdo se venku
neukázal. I usmyslil si čert, že vpadne do pokojných domů za noci a ze
spánku lid odnese. Ale chtěl-li někde překročit práh, bylo mu jakoby
vstoupil na nůž. Každý práh byl poznamenán svěcenou vodou, a tak zlý
duch neměl nikde do stavení přístupu.
Proto rozhněván došel do hlubokých Prachovských skal. Vzal do ruky
kámen, stiskl jej tak silně, až se mu v dlani vznítil. Založil oheň a
hřál se teplem, jaké mu na světě tolik scházelo. Pak hledal, kde by si
odpočinul. Kameny byly tvrdé i pro ďáblovo tělo, proto se ohlížel po
silném stromu, v jehož větvích by se skryl a jeden mrzutý den přespal.
Nedaleko odtud našel mohutnou jedli. Vylezl na ni a znaven dlouhou,
marnou poutí usnul.
Šel tudy člověk a sbíral jahody. Jakmile spatřil na stromě ďábla, pokřižoval se a zvolal: „Pánbůh s námi a zlé pryč!“ Čert procitl, zařval, až se skály třásly, a v ohni a blescích zmizel.
Ale strom, na kterém seděl,, se zkřivil pod jeho tíží v podivný tvar. Kmen nad kořenem se prohnul v podobu podkovy, ale výše se opět pial rovně do značné výše. Dlouho stával na krajním skalisku tento mohutný, zvlášť křivý strom. Nikdo neměl odvahy jej skácet. Až jednou, za prudké bouře byl sražen bleskem. Spálené místo, kde si čert topil, bylo dlouho také vidět a lidé si vyprávěli, že prý si tu vařil.
Těmto místům od nepaměti lid říká Čertova kuchyně.
Šel tudy člověk a sbíral jahody. Jakmile spatřil na stromě ďábla, pokřižoval se a zvolal: „Pánbůh s námi a zlé pryč!“ Čert procitl, zařval, až se skály třásly, a v ohni a blescích zmizel.
Ale strom, na kterém seděl,, se zkřivil pod jeho tíží v podivný tvar. Kmen nad kořenem se prohnul v podobu podkovy, ale výše se opět pial rovně do značné výše. Dlouho stával na krajním skalisku tento mohutný, zvlášť křivý strom. Nikdo neměl odvahy jej skácet. Až jednou, za prudké bouře byl sražen bleskem. Spálené místo, kde si čert topil, bylo dlouho také vidět a lidé si vyprávěli, že prý si tu vařil.
Těmto místům od nepaměti lid říká Čertova kuchyně.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář