Čertův kůl u Jarchové
Dole pod vrchem u řeky Bečvy, která tudy od Vsetína teče, byla chalupa, v níž bydlila selka Janková. Ta měla dvě dcery, Rozáru a Marýnu. Marýně byla selka macechou, kteráž pastorkyni neměla ráda proto, že chalupa i s polnostmi jí jedenkráte měla připadnouti a nikoli její Rozáře, a potom proto, že byla hezká, že měla ženichů plno. Přicházeliť do stavení šohaji na přástky, a tu měli se vždy jen kolem Marýny a škaredé Rozáry si nevšímali. I pojala zlá macecha úmysl zbaviti se nenáviděné pastorkyně. Pojednou Marýny nebylo. Macecha a Rozára jí v Bečvě utopily. Přástky však nepřestaly; docházela tam děvčeta i hoši za nimi. Ale Rozára opět neměla kolem sebe nikoho, ač si velmi ženicha přála. Tu jednou přišel vyšňořený myslivec a měl se ustavičně kolem Rozáry. Konečně o ni požádal u matky slibuje, že má bohatství dosti, zlata a stříbra, že Roza ničeho nepotřebuje. Matka však poznala, že pánovi zpod bot vykukují kopyta. "Dám ti ji," pravila, "až za jedinou noc tam hore uděláš mlýn a převedeš tam vodu Bečvy; ale to musíš udělati, než kohout zazpívá!" - Čert se dal do práce v noci za hromu a blesku, nosil tam balvany a budoval mlýn. Avšak čert nebyl hotov. Kohout zazpíval, a čert nesa poslední kámen upustil ho a rozdrtil, zasypal jím chalupu i se selkou a její dcerou.