Lakomá vdova a mnich
Lakomější vdovy nebylo na celé Malé Straně. Aby své zlaťáčky uchránila před zloději, přestěhoval se i s postelí do kostela a peníze ukryla ve staré hrobce.
O půlnoci se odkudsi s rachotem vyřítilo spřežení, tažené dvěma černými kozly, a zastavilo před vdovinou postelí.
S kozlíku seskočil mnich a pravil dutým hlasem: "Dej mi tolar! Ošidil jsem o něj chrám Páně a hříšně jsem jej prohýřil!
Dej mi tolar!" Vdova sáhla do kapsáře a podala mu peníz. V tom okamžiku se v kostele rozsvítilo a mnich i se svým spřežením zmizel.
Celý příští den se vdova radovala, jak na mnicha vyzrála. Dala mu totiž tolar falešný.
Ale příští noc měla za to pykat. O půlnoci se opět zjevilo kozlí spřežení s mnichem.
"Ničemnice! Podvedlas mne!" zvolal divoce mnich a mrštil jí tolar na hlavu. Pak se na ni vrhl a uškrtil ji.
Ráno našli zčernalé vdovino tělo s vypáleným znamením tolaru na čele. Na tom však není dosti. Musí tu strašit po boku mnicha a jeho kozlů. Zda také škrtí, není známo. Ale lépe je vyhnout se jak mnichovi, tak i vdově.