Lenorské zjevení 1946
"V rohu na půdě je stará skříň. v šeru a pokryta prachem tam stojí již drahná léta, plná starých knih a papírů. Nedávno jsem z ní vytáhl zelené papírové desky, na kterých bylo obyčejnou tužkou napsáno Horní Vltavice. Staré dopisy, složenky a různé doklady z doby těsně po druhé světové válce. Několik listů a ručně psaných poznámek se týkalo události, která je již zapomenuta, ač někteří aktéři ještě žijí. Z tohoto důvodu neuvádím plná jména.
Druhou prosincovou neděli roku 1946, na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, sáňkovalo několik německých dětí na louce, kde se říkávalo U Kostků. Bylo pár minut po páté hodině a nad lesem vyšel měsíc. Ti mladší šli pomalu domů a ticho začínajícího večera přerušil výkřik. Byla v něm smíšena úzkost s údivem. Během několika vteřin směřovaly pohledy všech na měsíc a přiběhlo i několik dětí českých, hrajících si opodál. Nejmenší, tříletý klučina se rozplakal, starší stáli v němém úžasu. Z nádraží vyjel vlak. Jeho houkání bylo tečkou za podivnou podívanou, o které se mluvilo ještě několik dní, než ji chaos poválečných let odsunul do zapomnění. Ještě jednoho svědka událost měla. Lenorský dělník, otec pěti dětí se vracel domů z vedlejší vsi. V tichém adventním večeru na něj padla jakási tíseň a zmatek. Krajinu kolem ozářilo tajemné světlo.
O celé události se dozvěděl profesor prachatického gymnázia Karel F. a v doprovodu státního okresního lékaře MuDr. Františka K. z Prachatic a patera Dr. s.B. z Olomouce se 28. prosince vypravili do Lenory.
Trojlístek učenců doplnila manželka profesora K., což pak usnadnilo rozhovor se svědky událostí. Výsledkem jejich pátrání byl protokol, který odeslali na příslušná místa s žádostí o radu, jak postupovat dál.
Z ručně psaných poznámek z rozhovoru s desetiletou Jiřinou M. lze vyčíst asi toto:
Spolu s mladším bratrem Jiřím a s ostatními dětmi sáňkovali na stráni, když uslyšeli hluk a volání německých dětí. U nádraží nad lesem, v místě kde stojí pomník k poctě Hartauerově, spatřili postavu bíle oděné ženy s modrou šerpou, jak stojí na měsíci, kolem kterého je obtočen černý had. Postava měla v sepjatých rukou růženec a v okamžiku, kdy projížděl vlak, sklonila hlavu. Svědectví stvrzené autoritou učených pánů bylo zasláno na českobudějovické biskupství, které odpovědělo již za tři dny.
Kapitulní vikář, který tuto záležitost vyřizoval, poděkoval pánům za pozornost a námahu, jakou nezvyklé události věnovali. Dále píše, že je ale nutné přihlédnout k tomu, že v ten den bylo úplné zatmění měsíce, jehož střed byl v 18.48 hodin času středoevropského, čili o hodinu dříve času zimního. Nádherně pozorovatelný úkaz mohl přivodit zvláštní pocity a nálady, ostatní přikreslila fantazie a strach. Pánové nechť nečiní žádné další kroky. Šlo-li o skutečné zjevení Panny Marie, jistě se postará, aby došlo cíle.
Nevím, zda si pamětníci vzpomenou na onu zimu, která přinesla tento vzrušující zážitek. Nechybělo mnoho a Lenora mohla být místem, kam míří miliony poutníků. Ale když jsem se včera brouzdal studenou vodou na soutoku Řasnice a Vltavy, říkal jsem si, že by Panna Maria tak krásný klid asi rušit nechtěla."
Jaroslav Pulkrábek
Čerpáno z: http://staralenora.cz/povesti.htm