O PUSTECKÉM A ZVĚDAVÉ MARYČCE
V Petřvaldě, v jedné havířské rodině, se rodily samé dcery. Už jich měli sedm a syn pořád nikde. Tatík hudroval, kudy chodil, ale přestal. když v době krize najednou umřely tři dcery na úbytě a po roce další tři. Zbyla jim jediná dcerka, nejmladší Maryčka. Tu potom tatík opatroval jako oko v hlavě. Nikomu ji nechtěl dát, žádný nápadník se mu nezdál dost dobrý.
Ale Maryčka stejně o nikoho nestála. Nosila ve svém srdci toho, koho vídala ve svých snech, Pána podzemní říše - Pusteckého. Svou lásku tajila, přesto se Pustecký nějak dozvěděl, že ho tajně miluje havířské děvče. Když spatři poprvé její nevinnou upřímnost, vlasy barvy zralé pšenice a oči modré jak letní obloha, naráz se zamiloval a chtěl se oženit. To se ví, takového ženicha viděl otec rád. Jen ho soužilo, že v chalupě bude chybět Maryččin zpěv a smích.
Po svatbě si Pustecký odvedl Maryčku do své podzemní říše. Zahrnul ji poklady a všemožně se snažil, aby zapomněla na svůj domov. Havířům se nyní dobře vedlo. Pustecký jim byl nakloněn. Jednou při pochůzce po svém království, potkal svého tchána, Maryččina otce. Aby své milé ženě udělal radost, přivedl ho k ní na návštěvu. Tatík viděl, že jeho dcera je šťastná, ale přesto ho při loučení zabolelo srdce a na Maryččino srdce skanula slza starého otce.
V tu chvíli si Maryčka vzpomněla na boží svět a začala tesknit. Po matce, po sluníčku, po nebeské modři, po lučním kvítí, po zpěvu ptáků. Nestěžovala si, ale byla tak smutná, že se na to její trápení Pustecký nemohl už déle dívat. Vzal ji za ruku a vedl k železným vratům. Tam ji dal kouzelný vrbový proutek, který má tu moc, že otevírá a zavírá zemi. Při loučení prosil Maryčku, aby se s první hvězdou vrátila k němu zpět, že od té chvíle bude jen tesknit a čekat na její návrat. Maryčka ráda slíbila. I ona svého muže upřímně milovala.
To bylo doma radosti a povídání. Maryčka se se vším svěřila matce. Jak v podzemí hospodaří, že má klíče od všeho. Jen do jedné síně se nesmí ani podívat. A tu nerozumná matka špatně posloužila nejen své Maryčce. Poradila ji, aby i do té zakázané místnosti nahlédla. A tak se v mysli Maryčky uhnízdila zvědavost. Maryčka se celý den těšila s rodiči. Štěbetala a objímala své drahé, na hrob sestřičkám položila kytičku, ale když se počalo šeřit, neměla stání a uvědomila si slib, daný svému muži. Rozloučila se a s první hvězdou se vrátila k manželovi.
Však už čekal za železnými vraty své podzemní říše. Radostně se objali a byli šťastní, že jsou opět spolu. Ale časem začala Maryččinu mysl nahlodávat zvědavost, našeptána nemoudrou matkou a Maryčka se nemohla nijak té zvědavosti zbavit. A tak jednou, po dobré večeři, když Pustecký spokojeně usnul, Maryčka neodolala a zakázanou místnost otevřela. Bylo tam pusto, jen u jedné stěny byli uvězněni a pevně přikováni v poutech tři trpaslíci.
Hned Maryčku prosili a škemrali, ať jim trošičku povolí pouta, že je to bolí, ať si s nimi zahraje karty, že je jim smutno. Maryčka byla dobrosrdečná, bylo jí mužíčků líto, netušila jejich lest. Na manželovo varování si nevzpomněla a trpaslíkům pouta povolila. A tu se nevinně vypadající trpaslíci proměnili v hrůzné dračí stvůry Bouřliváka, Zátopného a Ohniváka. Hned se s dravostí valili podzemím. Země sténala hrůzou a to byl konec Maryčky i klidné a rozumné vlády Pána podzemní říše - Pusteckého. Nastalo období, kdy neštěstí střídalo neštěstí a katastrofa katastrofu. Ze všech koutů revíru nyní zněl nářek a pláč sirotků a vdov.
Zdroj: http://mic.rkka.cz/povesti.html