Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rýbrcoulovo (Krakonošovo) srdce

1. 1. 2009
Jednou se založil Krakonoš s čertem, že od šesti hodin do dvanácti udělá Krakonoš zvon a pověsí jej na kostelní věž. Mocný horský duch se dal s chutí do díla. Ve všech našich horách jsou skryty různé kovy a poklady, proto se mu ta práce pěkně dařila. I stříbro prý do zvonoviny přimíchal, aby měl zvon krásný hlas. Již v jedenáct hodin visel Krakonošův krásný zvon ve věži a Krakonoš spěchal, aby do něho včas zavěsil srdce.

Celý upachtěný je nesl přes les do Borotína. Chudák čert viděl, že sázka je málem prohraná, ale oplývaje ďábelskými nápady, neztrácel čas. Hbitě se proměnil v milou stařenku sbírající klestí. Ta přišla umdlenému Krakonošovi do cesty a hned se ho
začala vyptávat, cože to nese a kam. Krakonoš se rád zastavil s tou hovornou venkovankou. Usedl na pařez, aby si chvilku odpočinul, a ona s ním přemile hovořila. A tu najednou, co čert nechtěl (či vlastně co čert chtěl), rozezvonil se malý zvonek v Borotíně. Bylo právě poledne.

Obelstěný Krakonoš zlostně zaklel a pozvednuv srdce obrovského zvonu, mrštil jím do lesní stráně. Tam se roztříštilo na kusy a proměnilo v balvany, které jsou tam podnes. Z té doby se prý v našem kraji zachovalo přísloví: "Kam nemůže čert, nastrčí starou bábu."
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář