Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rytíř Siegfried

25. 9. 2007
Anna byla v Laa, svém rodišti, zasnoubena s rytířem Rogerem z Löwenfeldu a během roku se měla stát jeho chotí. Zpráva, že Anna je v moci Siegfriedově, zasáhla jako blesk Rogerovo srdce. Stalo se brzy, že Roger zachránil Siegfriedův život, když právě zápasil s medvědem. Vystřelený Rogerův šíp rozhodl o Siegfriedově vítězství. Roger nežádal víc, než právě ruku Anninu. Siegfried odpověděl s posměchem:"Věř mi, pane rytíři, že v celé římské říši není zvon, který by vám mohl zvonit k oddavkám". Tu bylo najednou slyšet z dálky znění zvonu a Roger se modlil andělské pozdravení. Siegfried zmizel před očima jako dým a před Rogerem klečel šedý mnich. Měl stříbrné vlasy a řekl "Pán tvou modlitbu vyslyšel a odpověděl zněním zvonu. Není nikde v dalekém okolí kostelík, jehož zvon by tě zavolal k oltáři, proto se odeber do údolí, postav v té pustině Pánu oltář a přines své snoubence tuto první oběť". Roger sestoupil k Vltavě a se svou družinou začal stavět kostelík. Když se Siegfried uzdravil ze svých ran, které utržil při medvědím lovu, kráčel do údolí a spatřil kostelík. Drsně se otázal jednoho Rogerova zbrojnoše, kdo položil ke kostelíku základní kámen. "Rytíř Roger z Löwelfeldu", stručně odvětil ozbrojenec. Plň hněvu kráčel Siegfried až k rozvodněné Vltavě. Tam odhodil šat, skočil do proudu a volal knížete temnot. Kámen, na němž stál, se najednou s ním propadl a Siegfried se ocitl náhle v křišťálové síni naproti samému vládci pekel. Ten temně promluvil k svému chráněnci: "Od dětství mně věrně sloužíš, proto ti chci být nápomocen k záhubě svého nepřítele". Nato se proud rozhučel, vzdouval se v jednom trhajícím proudu a hrozil zničením kostelíka. Tu zazněl zvonek na věži, v okně se objevil mnich a vztáhl ruce nad burácející proud. Skučíc prchalo strašidelné zjevení, proud začal klesat a ranní slunce svým jasem pozdravilo nepoškozenou svatyni. V téže noci, jak praví pověst, zazářil jediný svatý obraz na Siegfriedově hradu, obraz svatého Tomáše, tak zázračným leskem, že rozrušení zbrojnoši pohanského rytíře vyznávali své hříchy a vrávorali za Annou ke kostelíku. Tam je Roger všechny přivítal a nechal se oddat s Annou. Roger poznal v obraze svatého Tomáše téhož šedého mnicha, který mu poradil vystavět kostelík. Ten byl nyní nazván svatoannenským a stal se poutním kostelíkem Voka z Rožmberka. Zlého Siegfrieda již nespatřilo žádné lidské oko. Pod kopcem, kde jej lidová pověst nechala zmizet v podzemních dílnách vodních duchů, doufali pověrčivci nalézt zlatý písek a jiné poklady. Mnoho rybářů a rolníků zde dlouho hledalo toužené bohatství, stavělo si zde rybářské chaty a hospodářské dvorce. Z těch se během času staly domy a tak povstala obec Siegfriedberg, která postupným zkracováním dostala jméno Friedberg. Siegfriedův hrad byl převzat rytířem Rogerem z Löwenfeldu jako Annino dědictví a zároveň věno, a nazván ke cti svého svatého ochránce v mnižské podobě Svatý Tomáš. Hrad rytíře z Löwenfeldu, který stál v Rakousích, byl záhy zničen a jen městečko Löwenfelden, nyní Leonfelden, zůstalo potomstvu rytířovo jméno. (Ladislav Stehlík)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář