Jdi na obsah Jdi na menu
 


V divoké zahradě

3. 2. 2009
 
Před dávnými časy se vydal jeden člověk nahoru na Libín, sešel ale z pravé cesty a bloudil křížem krážem temnou divočinou. Tu najednou padl prostřed lesa na podivnou zahradu, zaplavovalo ji celou nádherné světlo a sluneční jas v ní panoval a přepodivné stromoví ji zarůstalo a ovoce na něm, jaké dosud jakživ neviděl. A kvítí se tu zvedalo všech tvarů i barev, co jeho oči nikdy nespatřily a diví cizokrajní ptáci létali všude kolem v povětří i větvoví a zpívali tak přepodivně smutně a tráva tak zhluboka šuměla, že se tomu muži ze všeho až hlava zatočila a před zrakem se mu zatmělo. Zčistajasna byl celý utrmácený, že si lehl na palouk a usnul. ObrazekTeprve v noci ho vytrhl ze sna Soumarský zvon, jak sem zazněl odzdola z Prachatic. Když se ten člověk navrátil domů zpátky, byl docela jinačí nežli býval dřív, očima bloudil kamsi mimo a jediného slova s nikým nepromluvil. Měl nakonec štěstí, že se z té začarované zahrady vůbec dostal. Byli jiní, co do ní zabloudili jako on a nikdy víc se už domů nazpět nevrátili.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář