U Strakor je dvůr Studénka. Tam podnes straší. Ňákej správce, chytlo ho to vo půlnoci do náručí a hrnulo se na špejchar. Vod ty doby nebyl by šel nihdá ven, dyby mu pámbu všecky říchy vodpustil.
Měli tam taky řbitov a dyš ho skasírovali, vozili tu hlínu na pole. Falář jim to zakázal, ale vozili dál. Vostal tam kus lípy, jen takovej palasek, ale za živej svět nebylo možná ho zvrátit. Sekali do něj, aš se jiskřilo, aš jiskry s toho lítaly, co sekyr vo něj rozbili, ale stál porád, neteklo se ho nic. Eště tam vostala kaplička, a jeden němej, těšce vobtíženej, co měl na sobě vši, přišel na noc do Strakor. Ale žádnej ho nechtěl vzít ani do chlíva. Tag ho strčili do ty kapličky.
A co se nestalo! Ráno byl bytaženej ven. Druhou noc ho tam dávali zas, von vokazoval, bránil se, že nepude, tag ho tam stáhli a ráno byl vytaženej venku zas. Třetí noc uš se tomu bránil jako steklej pes a dyš mu to nebylo nic platný, musel tam vostat, ráno ho našli mrtvýho.
Jednou zas přišel hadrář z Doubravic, růženec nosil porád na ruce. Chtěl vostat na Studénce na noc. Dali ho do ratejny, a tejko v noci ho to chytlo za vlasy, žádnýho neviděl, a porád ho to táhlo sem a tam. Modlil se, colej růženec hnedle přeříkal, jak se modlil. A už tam víckrát nechtěl zustat, dyby mu byli dali celej dvůr.