Mrtvý oznamuje svou smrt
Flammarion ve své knize seriózně popisuje desítky případů, ve kterých se blízkým příbuzným zhmotnily duše nebo obrazy těch, kteří právě v tu chvíli třeba desítky kilometrů daleko zemřeli. Tak například případ Ludvíka Noella, lékárníka v Cette:
"...V noci ze 23. na 24. 4. 1909 zakusil jsem příšernou hallucinaci. Vrátil jsem se domů ve 2 hodiny ráno, veselý a pln štěstí (...).
O 4. hodině zrána spatřil jsem před sebou svou sestru, bledou, krvavou, bezduchou, jejíž pronikavý, plačtivý, opětovaný výkřik mně pronikal ucho: Co děláš, milý Ludvíku? Pojď se mnou! Pojď se mnou!
(...) Seskočil jsem s postele, hledě se vzchopiti... Za hodinu jsem si opět lehl, ale nemohl jsem usnouti.
(...) Když jsem ve 4 hodiny odpoledne druhého dne vyšel z přednášky, potkal jsem v hlubokém smutku (...) svou starší sestru. (...) Ráno v 5 hodin totiž má milovaná mladší sestra Helena vypustila duši v náruči mé matky, udušena a zklácena kožním zánětem, jehož dva lékaři nemohli zdolati."
(Flammarion: Strašidelné domy, 1925, s. 11-12.)