Nebozýl
Vyprávělo se kdysi na Jičínsku...
V malé vesnici, jejíž jméno již upadlo v zapomnění, žil blázen, jménem Nebosysel. Chodil v otrhaných hadrech po kraji a všech se ptal: "Nebo sysel?" Nikdo už nevěděl proč, ale rád ho tu měl málokdo - obec ho totiž musela živit ze svého. Měl tedy polozbořenou chatrč a dukát ročně za pasení ovcí.
Jeden mládenec šel jednou zvečera pořádně napitý ze sousední hospody a uprostřed cesty potkal Nebosysla. Ten se ho zeptal jako vždycky "Nebo sysel?", jenže mladík měl špatnou náladu - u tancovačky mu sousední chasníci přebrali v tanci děvče - , a tak nebohého blázna praštil klackem, který ležel u cesty. Blázen padl - a už nevstal.
Mrtvého Nebosysla našly druhý den kořenářky při sběru bylin a zbuntovaly celou ves. Nikdo ze vsi však Nebosysla nelitoval, naopak - všichni chválili neznámého za jeho čin. "Aspoň ušetříme dukát," volali rozjařeně u piva.
Jenže ten chasník, co blázna zabil, začal rychle chřadnout, až po čtrnácti dnech zemřel. Od příští neděle se jeho duch začal zjevovat po celé vesnici. Byl celý sinalý a strašně kvílel "Nebozýl, nebozýl...". Tak strašil všechny vesničany, dokud celá vesnice nevymřela. Kvůli strašidlu se do vsi nikdo nepřistěhoval, a tak zanikla. S ní pak i sám duch Nebozýl.