Smutný indián
21. 8. 2007
Zjevuje se při západu slunce, když byl předtím bezmračný den. Právě ve chvíli, kdy se rudý kotouč slunce dotkne svým dolním okrajem obzoru, můžeme ho spatřit, kterak klečí na velikém kameni a bije hlavou o zem volaje:
"Veliký Manittou, dobrotivý otče rudých mužů a žen, dej, ať se navrátím do země, kde jsou wigwamy mého kmene!"
Říká to ovšem apačsky nebo komančsky, takže si z toho moc nevyberete. Je to bývalý příslušník cirkusu z Divokého západu, který k nám přivezl začátkem tohoto století slavný plukovník Cody, zvaný Bufallo Bill, a který vystupoval v Praze na Štvanici.
Indián, podle některých pramenů z kmene Komančů, podle jiných z kmene Apačů, zemřel tu na plicní chorobu. Do posled-ního dechu se modlil k Velkému Manittouovi, aby nezemřel v cizí zemi a aby se mohl vrátit do země, kde se narodil. Modlitby však zůstaly nevyslyšeny. A jelikož nebylo vydáno povolení pochovat nebohého Indiána na křesťanském hřbitově, byl posléze zahrabán Na Františku, poblíže Milosrdných.
Indián má smutný, až zoufalý výraz ve tváři, ale nic mu to není platné. Marně spíná ruce, marně bije hlavou o zem, marně prosí Velkého Manittoua, aby mu umožnil lovit ve věčných lovištích s muži svého kmene.
Vysvobozen bude až tehdy, až někdo najde kůstku z jeho těla nebo část výzbroje či obleku a převeze ji přes oceán do Ameriky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář