Stodolník
Stodolník je většinou popisován jako duch, ukrytý v brnění, kosti prý měl železné a oplýval velkou silou. Na Jihočesku se prý objevoval jako velký nafouklý měch, omotaný povřísly s širákem na hlavě, schopný se zvětšit i zmenšit.
Jeho pracovní náplní bylo hlídat stodolu proti zlodějům a nenechavcům. Za to dostával výslužku.
Jak to tak bývá, i z tohoto strašidla si jednou dělal jeden chasník legraci /a nedopadl dobře, jak jinak/: To zkrátka měli ve stavení čeledína, který se povídačkám o stodolníkovi vysmíval. Jednou z večera, když se vracel z hospody domů, začal si z rozpustilosti zpívat:
Stodolníčku, hej, hej, hej,
ty mužíčku železnej,
ukaž se mi, ke mně pojď,
do statku mě doprovoď!
To si stodolník samozřejmě nenechal líbit. A tak se v jedné temné zatáčce proti čeledínovi náhle objevil - stodolník. Chňapl po milém posměváčkovi a bušil doň jak do snopu. Až ponocný, jež kolem právě obcházel a poté, co uviděl tu činu, třikrát zadul v roh, zachránil chasníka před jistou smrtí. Stodolník po třetím zatroubení zmizel, jak se objevil. A čeledín se už nikdy neopovážil o stodolníkovi žertovat.