Vodník na cestě do Prahy.
To nám maminka vykládala. Přišél votud jeden krejčí z vandru; a vandrovál prej jednou ku Praze. A dohoníl ho chasník, zelený šaty měl a povidál mu: "No kam, kamaráde, kam?" "Já préj do Prahy." "A já taky do Prahy." To ten cestující. A ten se po ňom tak hlídál, a vono préj mu teklo něco z kapce.
Ten vandrovní mu povidál: "Ale chasníku, něco ste si skácel v kapci, teče vám, abyste si nepomazál kabát." A von mu povidál: "Ó ne, to nic nedělá. Já vám povim chasníku, nesmíte se toho lekat, já vám nic neublížím. Já su hastrman." Ten se jaksi zarazil. "Nic se mě nebojte, já vám nic neublížím. Já du do Prahy, utopit jednoho "rajknechta". Von povede vo třech hodinách tři koně koupat do Moldavy. A tak přijď kamaráde na most, podivat se, že ti nelžu, a já ti nic neublížím."
Ten si povidál: "No, to přeci se půjdu podivat, bude-li to pravda a nebo ne."
Tak čekál ty hodiny, jak mu řek. Tak dyž přicházela ta hodina, tu jede "rajknecht". Na prostředním si seděl a po každéj straně jednoho. Ta přijél do té vody a chodíl, tak de troufál po kraji a špláchal vody na koně, hned na toho, hned zas na toho. A najednou vyskočíl ten hastrman z vody, chyt ho za hlavu a strk ho dolů, a už byl pod vodou; a kůň jeden tam, druhéj tam, rozutíkali se. A ten býl pryč, bylo po ňom veta.